Základní škola Dětská, Ostrava-Poruba

Související nemoci

Pokud jde o nemoci související s užíváním drog, neuvádíme zde řadu nemocí, které s užíváním drog souvisí, zejména celou řadu duševních nemocí. Uvádíme však může vysoce nebezpečné infekční nemoci a zde je na prvním místě třeba mluvit o žloutenkách (hepatitidách) typu A, B a C. Jde o infekční, zánětlivá onemocnění jater způsobená různými viry. K těmto nemocem by se měl samozřejmě přiřadit i virus HIV způsobující onemocnění AIDS, neboť se přenáší obdobným způsobem, tj. nechráněným pohlavním stykem a sdílením injekčních jehel a drogového "nádobíčka". HIV/AIDS je však naštěstí - na rozdíl od hepatitid - na naší drogové scéně rozšířen podstatně méně než by se zdálo podle jeho mediální popularity, a proto mu zde bude vymezen tomu odpovídající prostor. Dále je pak třeba zmínit absces a flegmónu, v prvním případě ohraničené hnisající ložisko a v druhém případě postupující zánět, obojí tvořící se v místě „nečistého nášlehu“, tzn. nesterilní aplikace jehlou.

 

HEPATITIDA A

Snížená obranyschopnost způsobená užíváním drog je jednou z příčin vzniku nákazy HAV (virus hepatitidy A). Tento typ hepatitidy se přenáší kontaktem s exkrementy nakažené osoby (např. neumyté ruce po použití záchodu) a kontaktem s čímkoliv, co přišlo do styku s nakaženým (jídlo, voda, ručník...). Přechod do chronicity není dokázán a smrtí končí HAV výjimečně. Infekční je HAV nejvíce v inkubační době, tedy v době mezi nakažením a propuknutím prvních příznaků, kdy je vylučován stolicí.

HAV, jehož inkubační doba je 2–7 týdnů, se projevuje bolestí břicha, sníženou chutí k jídlu, horečkou, nevolností pocházející od žaludku, tmavou močí, světlou stolicí, bledou pletí a zežloutnutím. Předejít HAV lze dodržováním pravidel osobní hygieny (mytím si rukou před jídlem, po použití WC atd.), používáním kondomu při pohlavním styku, používáním vlastních hygienických potřeb (ručníku, kartáčku na zuby, holení) a především - pokud člověk užívá intravenózně drogy - co nejméně rizikovou aplikací, tzn. za použití svého vlastního uživatelského „nádobíčka“ a očištění místa vpichu sterilním tampónem.

Po prodělání jakékoli hepatitidy by měl postižený přestat brát drogy, jinak se vystavuje selhání jater a smrti.

Proti HAV se lze preventivně bránit očkováním.

 

HEPATITIDA B

Způsob přenosu tohoto nejrozšířenějšího druhu hepatitidy je výhradně parenterální, tzn. k nákaze nedochází „špinavýma rukama“, ale výhradně kontaktem s krví nebo některými tělesnými tekutinami nemocného; u HVB jde konkrétně o pohlavní styk, sdílení injekčních stříkaček a jehel s nakaženým, vyjímečně používáním hygienických potřeb nakaženého (především kartáčku na zuby a holení), přenos z akutně nemocné matky na nenarozené dítě, kontakt s krví, spermatem, poševním sekretem a slinami nakaženého. Přechod do chronicity je závislý na věku infikovaného a pravděpodobný je u osob s poruchami imunity. Infekčnost HBV je velmi vysoká a stonásobně převyšuje riziko přenosu např. HIV.

HBV s inkubační dobou 1 – 6 měsíců se projevuje bolestí hlavy a svalů (ovšem někdy je však jeho průběh zcela bez bolestí), ztrátou chuti k jídlu, nevolností od žaludku, zvracením, tmavou močí, světlou stolicí, bledou pokožkou a někdy zežloutnutím pokožky a očního bělma. Způsoby prevence jsou opět podobné jako u HAV, tj. dodržování osobní hygieny, nesdílení kartáčku na zuby a holení, použití kondomu při pohlavním styku, nesdílení stříkaček, používání výhradně sterilního injekčního náčiní a vyhýbání se kontaktu s tělními tekutinami nakaženého (krví, slinami, spermatem, poševním sekretem).

Proti HBV se lze preventivně bránit očkováním.

 

HEPATITIDA C

HCV patří mezi velmi závažná virová onemocnění. Pro svou záludnost a častý klinicky asymptomatický průběh bývá označován jako tzv. „tichá epidemie“. V současné době se jedná o nejrozšířenější typ žloutenky mezi injekčními uživateli drog, má jí pravděpodobně každý třetí z nich.

Tento typ žloutenky se přenáší podobně jako VHB prostřednictvím sexuálního styku s nakaženým, infikovanou krví a dalšími tělními tekutinami, z nakažené matky na dítě a samozřejmě sdílením injekčních stříkaček, jehel, ale i ostatního nádobíčka s nakaženým. Pravděpodobnost přechodu do chronicity (to v případě, trvá-li zánět déle než 6 měsíců) je až devadesátiprocentní, se všemi závažnými důsledky (například vznik rakoviny jater).

Inkubační doba HCV je 1–6 měsíců. Onemocnění, které se ve většině případů nerozvine, se projevuje zežloutnutím kůže a očního bělma, tmavou močí, světlou stolicí, ztrátou chuti k jídlu, žaludeční nevolností, zvracením, únavou. Prevence spočívá opět v dodržování osobní hygieny, používání vlastních jehel i „nádobíčka“, používání vlastního kartáčku na zuby a holení, vyhýbání se kontaktu s tělními tekutinami nakaženého a v používání kondomu při sexu. V případě nakažení se HCV je nemocný ohrožen cirhózou jater, selháním jater a následnou smrtí, rakovinou jater a samozřejmě už zmíněnou chronickou formou hepatitidy C.

Proti HCV zatím neexistuje účinná prevence vakcinací.

 

HIV/AIDS

Virus HIV je příčinou onemocnění AIDS, získaného syndromu selhání imunity, které propuká, když je zničen imunitní systém. Nákaza probíhá následovně: HIV se dostane do těla a napadne T-lymfocyty, ve kterých roste, a pak velmi pomalu ničí bílé krvinky, které ochraňují tělo před původci infekcí - viry, bakteriemi, parazity a plísněmi. Čím více T-lymfocitů je napadeno a odumře, tím více je snížena schopnost organismu bojovat s nákazou. Virus HIV bývá často přítomen v těle několik let před rozvinutím onemocnění AIDS. Nakažený tedy nemusí zpočátku nic poznat.

HIV se přenáší nechráněným sexem, infikovanou krví, z nakažené matky na dítě, sdílením injekčních stříkaček a jehel s nakaženým a vyjímečně sdílením kartáčku na zuby a holením. Onemocnění AIDS se projevuje ztrátou váhy, popelavou pletí, ztrátou chuti k jídlu, bolestmi hlavy, nočním pocením, průjmy, zkrácením dechu a Kaposiho sarkomem (drobnými vřídky v obličeji). Nakažený je také samozřejmě náchylnější k různým nemocem.

Předcházet lze HIV stejně jako všem předchozím onemocněním, tj. dodržováním osobní hygieny, bezpečným sexem, nesdílením injekčních stříkaček. U všech nakažených HIV se nemusí AIDS vůbec rozvinout v plné míře, každopádně tito jedinci musí brát v potaz to, že svým případným nezodpovědným chováním mohou nakazit kohokoliv jiného.

Co se léčby v ČR týče, má nakažený po zjištění HIV pozitivity možnost navštívit tzv. AIDS centrum. Tato zařízení jsou, zpravidla při poliklinice, v každém krajském městě (např. v Praze v nemocnici Na Bulovce) a nakaženému se tam dostane základního vyšetření a posléze - podle stádia onemocnění - i příslušné léčby, zpočátku samozřejmě ambulantní. Při správné indikaci léků a dodržování lékařských doporučení má totiž nakažený vyhlídky i na několik desítek let života. Jakkoli je to onemocnění nevyléčitelné, jeho průběh lze významně ovlivnit.

Další institucí, zabývající se psychoterapeutickou a sociální pomocí HIV pozitivním, je pražský Dům světla. Pokud jde o HIV pozitivní závislé na opiátech, je bezpochyby vhodné - pokud není možné dosáhnout abstinence - se zařadit do substitučního programu a nezatěžovat organismus injekčním užíváním pouličních drog.

 


Specifické zdravotní komplikace spojené s nesprávnou aplikací drogy

 

ABSCES

Jde o ohraničené hnisání, které je způsobeno zanesením původců infekce injekční aplikací na nedezinfikované místo nebo aplikací nesterilní jehlou. Absces se projevuje neurčitými bolestmi a pocitem napětí v místě vpichu a jeho okolí, zčervenáním a ztepláním tohoto místa, tvorbou hnisu, který na povrchu kůže vytváří bouli. Absces vzniká od 6 hodin až po několik dnů od aplikace.

Abscesu lze předejít dezinfekcí místa aplikace (pomocí jednoho jednosměrného tahu alkoholového tampónu) a použitím čistého tampónu na zastavení krvácení. Potřebné je vědět, že absces není dobré vymačkávat ani jej masírovat. Mohl by totiž prasknout a vznikla by flegmóna (viz níže). S abscesem je nejlepší zajít na chirurgii.

Dalším nebezpečím abscesu je, pokud infekce přestoupí do mízních cest a uzlin (to lze poznat podle červených pruhů směrem od místa vpichu k tělu, zvětšením a bolestmi mízních uzlin v podpaží či v tříslech na nohou, horečkou, zrychlením tepu a dechu, pocením a únavou) nebo (v horším případě) do krevního oběhu. V druhém případě infikovanému hrozí otrava krve.

FLEGMÓNA

Flegmóna je prudký, postupující zánět. Jedná se o neohraničené hnisání, které se jazykově šíří po končetině a při kterém se rozpadá postižená tkáň. Vzniká - stejně jako absces - nesterilní aplikací. Projevuje se zčervenáním kůže, bolestivým otokem, nehybností postižené končetiny, tlakovou bolestí při pohmatu, velmi vysokou teplotou a na pohled značně špatným stavem infikovaného. Onen „špatný stav“ je zcela na místě, nebezpečím flegmóny je totiž možnost odumření končetiny do 2–3 dnů či ohrožení organismu celkovou infekcí. V lepším případě končí takováto forma amputací končetiny.

Flegmóně lze předejít stejně jako abscesu. Pokud už k zánětu dojde, je důležité co nejdříve vyhledat lékaře na chirurgii a nesnažit se vyléčit si flegmónu sám.

Kalendář akcí

Kontaktovat zaměstnance

Odesláním formuláře souhlasíte s ochranou osobních údajů.

Zavřít